Já, robot - rámcová povídka

Soubor povídek Já, robot je rámovaný rozhovorem novináře, jehož úkolem je napsat sérii reportáží pro Meziplanetární tiskovou agenturu, se Susan Calvinovou, která se věnuje psychorobotice nebo lépe robopsychologii. Mimochodem slovo robot Asimov opravdu přejal od Karla Čapka a sám přidal nové termíny: robotika a pozitronický (pozitronový). Rozhovor se odehrává v roce 2057, doktorka Calvinová je stará dáma (75 let), a jak sama říká, zažila ve svém životě počátek robotiky, obavy z robotů, jejich přijetí a rozšíření. To ona vypráví jednotlivé povídky, nelze ale říci, že by byla "vypravěčem", jsou to její vzpomínky literárně zpracované. Nejprve ale vysvětluje, jak to bylo s prvními roboty. Zmiňuje Lawrence Robertsona a Alfreda Lanninga, kteří založili a vybudovali Národní americkou společnost pro výrobu robotů. Ona sama pak v této společnosti pracovala celý život, zkoumala psychiku robotů, projevy jejich pozitronických mozků. Sama byla velmi pracovitá, ovšem navenek bez emocí. V závěru knihy zmiňuje novinář, že Susan Calvinová ve věku 82 let zemřela.